HISTORIE

Vodní dílo Křivoklát na Berounce  

Vypracoval: Karel Kraml 15.2.2002  

Úvod - Kde leží Křivoklátsko a jaké je ? 

Oblast se rozprostírá na středním toku řeky Berounky, která spojuje hlavní město Prahu a průmyslové dvěstětisícové město Plzeň. Typické jsou pro ni hluboká, zaříznutá úzká údolí, která z přehradářského hlediska vytváří přímo vhodné podmínky pro stavbu přehrad, v některých místech přímo ideální. Populačně je řídce osídlená, v létě hojně turisticky využívaná,jak pro pěší tak pro vodáky. Staří předkové řeku přezdívali "černá řeka" kvůli čedičovému dnu, nemetamorfované vyvřeliny pokrývají i svahy roklí a tak vhodné pro založení velkých vodních děl, dnešní lidé tu bloudí mezi současností a romány Oty Pavla, jejichž atmosféra se vynoří a zase potopí s každým šplouchnutím na klidné hladině obklíčené přívětivými rybáři tiše hovořícím mezi rákosím. Po celé délce toku jsou vybudovány jezy, převážně kamenité, dnes až na rekonstruované výjimky rozvalené, místa skrývající desítky utonulých vodáckých duší a requimů pro ně od trampských ohňů při březích, doprovázejících věčné bitvy kanoí s řekou. Snaha o splavnění toku sahá až do 19. století, vlastně kráčí ruku v ruce s rozvojem průmyslu v Plzni, při čemž pro realizaci se nabízí přehradní kaskáda hrází od Roztok k Plzni a dále, v úseku nižšího spádu Berounky, soustavou jezů. 

Kapitola první - rok 1911 

Rok 1911 - " .... Ústav ku podpoře průmyslu obchodní a živnostenské komory v Praze se usnesl pověřiti inž. Fr. Radouše z Hradce Králové vypracovati studii o možnostech využitelnosti vodní síly na přítocích Vltavy. Studie byla odevzdána v červnu 1913 a obsahovala návrh přehrady u Tejřovic na Berounce. Nádrží by bylo dosaženo cílů regulačních ( objem cca 700 mil m3 ), byla by bohatým pramenem energie elektrické poskytující okrouhle 15 000 stálých koňských sil ( cca 10 MW ), vytvořila by plavební dráhu o délce 74 km a tím rozhrešení ve věci splavnění Berounky, měla by význam jako regulátor vodních stavů na již splavném Labi a Vltavě a mohla by zásobovati Kladno a okolí vodou." Tak se píše v knize Hydrologická studie inženýra Aloise Moravce vydané v roce 1913. A. Moravcovi asistoval jistý dra. tech. Jan Novotný po dvouleté práci předložili 2 varianty řešení budoucí přehrady.  

1. návrh byl postavit hráz blízko pod hradem Křivoklátem těsně před vesnicí Roztoky, v místě dnešního jezu . Tato varianta se časem stala atraktivní pro generace projektantů v celém dvacátém století, protože je níže po proudu a umožňuje získat větší zásobní objem, později se ustálilo označení Vodní dílo Křivoklát. Objem nádrže by se pohyboval mezi 600 - 650 mil. m3 což je asi objem dnes naší největší nádrže Orlík a hráz by byla vysoká 64 m při délce 335 m, max. výkonnost turbín 13,778 HP. Umožnit překonání tak velkého spádu pro lodní dopravu měla soustava tří plavebních komor o spádech 12 + 15 + 15 m, když hladina v té poslední navazovala na kótu 280 m.n.m., která zajišťovala splavnost až ku hrázy u Plané. Hráz u Plané nad ústím Třemošenského potoka měla vzdouvat vodu na kótě 299 m.n.m. až k jezu tehdejší Weisovy továrny. Pro udržení hladiny na této kótě byly doporučeny násoskové přelivy s kapacitou 100 mil. m3 /s, což by dodnes nemělo v naší republice obdoby a zvláště s ohledem na problémy násosek v zimním období lze toto považovat za odvážný návrh. Aby se zamezilo kolísání hladiny v údolí Třemošenského potoka, bylo nutné zbudovat zde příčně betonovou hráz 90 m dlouhou, která by zároveň výhodně spojovala silnice Plzeň - Liblín a Radnice - Plasy. Stejným způsobem se mělo vyřešit i údolí řeky Střely. 2. návrh znamenal přilepit hráz na tzv. Čertovu skálu severně od Týřovic, což je místo, které je svým geologickým profilem pro nějakou pěknou betonovou přehradu přímo bohem stvořené, ale nachází se nevhodně blíže k Plzni než Roztoky a současně ne tak blízko jako Planá. Geologické poměry v celé délce údolí Berounky jsou vůbec dosti vhodné, tvoří je staré vyvřeliny různého druhu, porfyry a diabasy. Pro vyrovnání rozkolísaných průtoků za Roztokami měla sloužit jezová zdrž vytvořená stupněm. 10 km pod hrází u Roztok se stavidlovým uzávěrem, násoskovým přelivem spojený silničním mostem výšky 8 m.  Tyto návrhy byly obecně hodnoceny jako velmi kvalitní, ale k výstavbě nedošlo kvůli vysokým nákladům,které by si stavba vyžádala. Ing. Moravec navíc řešil splavnění pouze od Plzně po Roztoky, úsek z Roztok do Prahy předpokládal pro plavbu již vyřešený a nezabýval se jím.! Plavební dráha byla navržena pro lodě nosnosti 600 tun (délky komor 70m, šířky 10m a plavební hloubka 2,1 m. 

Kapitola druhá - rok 1923 

21. března 1919 se konal v Plzni Vodocestný sjezd pořádaný městskou radou Plzně, na kterém se projednávala možnost vodní cesty od Vltavy přes Mži a Všerubské sedlo až k Řeznu. Na tento popud vypracoval ing. Smrček studii a předložil ji v roce 1923. Vycházel z díla Aloise Moravce s tím, že respektoval podmínky plavby pro čluny o výtlaku 1000 tun. Projekt lze rozdělit na 3 části, ta první obsahuje kanalizaci Berounky od Vltavy až po řehradu Křivoklát - šířka ve dně 30m pro splavnou hloubku 2,1m. Druhá část je přehrada Křivoklát s hladinou sahající až k Plzni a vyrovnávací nádrží u Zbečna a s ponořenou nádrží u Plané, ta třetí je průplav Plzeň - Řezno  

Kapitola třetí - Válečná léta 

V době protektorátu hledali němci alternativy pro nalepšení průtoků na v té době již splavném Labi. Mělo k tomu sloužit potenciální vodní dílo Křivoklát, v podstatě varianta ing Moravce ale nikoli celá, určená pro splavnění Berounky, ale jen hlavní hráz u Roztok s vyrovnávací jezovou zdrží. Úkolu se chopil vlastenec ing. Karel Kosek v roce 1943,který zahájil průzkumné práce, během nichž zaměstnával desítky českých geodetů a inženýrů a tím je zachránil před nasazením nebo odvedením na práci do německé říše. Měření trvala do konce války a veškerá činnost s nimi spojená se děla v duchu " co nedělám pro své nepřátele dělám pro své přátele" a žádné významné výsledky nepřinesla. ( Informace zjištěny od otce Vltavské kaskády ing. Libora Záruby .) 

Kapitola čtvrtá - poválečná léta 

V padesátých a šedesátých letech byla obecná tendence stavět velká vodní díla. S rozvojem průmyslu rostl i požadavek na výrobu el. energie a se studiemi v oblasti Křivoklátu se doslova roztrhl pytel. Ve studii z roku 1961 se objevila u nás neobvyklá hráz klenbičkové konstrukce .V letech 1962 a 1963 se na studiích VD Křivoklát pracovalo v rámci státního výzkumného úkolu ministerstva zemědělství a lesního vodního hospodářství "Výzkum koncepce nových vodních elektráren". Zde se již poprvé objevila myšlenka přečerpávací vodní elektrárny s kapacitou 718 MW. Další studie z roku 1966 uvažují opět hráz u Roztok výšky 69,5 m , vytvořená zdrž délky 71 km a objemu 670 m3 . Přečerpávací elektrárna umístěná pod hrází má 4 reverzní turbíny o celkovém výkonu 500 MW. Nádrž umožňuje: • zásobování pitnou vodou západní část středočeského kraje (0,645 m3 /s ) • odběr vody pro závlahy (2,45 m3 /s) • nalepšuje min. průtoky Berounkou • retenční prostor 45 mil. m3 snižuje stoletou povodeň o 25% a časově ji posunuje o 13,5 h. Možnost vyrovnání špičkových průtoků pod PVE stabilizuje malá nádrž Žloukovice o 14,2 km pod hlavní hrází, která má u paty průběžnou vodní elektrárno s výkonem 5MW. 

Kapitola pátá - léta sedmdesátá aneb rozhodnutí 

Již se vědělo o výstavbě jaderné elektrárny Temelín a hledal se zdroj užitkové vody pro jeho chladící systém, který měl potřebu 60 m3 /s při ztrátě 3,5 m3 /s ! Navíc se uvažovalo o velkovýrobě jaderných reaktorů "ruského" typu ve Škodových závodech v Plzni a silnému vývozu do zemí RVHP. K tomu měla přispět řeka Berounka splavná z Plzně až po Vltavu. V roce 1974 byly tedy vypracovány 4 varianty, které představovaly splavnost od Plzně do Roztok přes hladiny nádrží ( 1 nebo 2 hráze). Z Roztok do prahy by plavební dráhu zajistila soustava klapkových jezů s plavebními komorami. Vždy při průjezdu remorkéru by se pohyblivým jezem vytvořila vlna,která by zajistila v daném poli dostatečnou plavební hloubku, protože Berounka je jinak celkově málovodná řeka.   Dále bylo třeba podstatně snížit chod ledů, které na Berounce zlobí od nepaměti a občas způsobovaly přímo katastrofy ( rok 1941), snížit povodňové vlny a ve spolupráci s vltavskou kaskádou chránit Prahu. Největší význam díla ( 90% ) však měl být energetický.  

Přehrada u Křivoklátu ano nebo ne ? 

Projekty vypracoval Hydroprojekt Praha, kterému podle slov tehdejšího pracovníka ing Libora Záruby se tímto podařilo zaměstnat a vytížit velké množství inženýrů, což bylo účelem politiky tehdejší doby. Republika zaznamenávala silný nárůst a vývoj průmyslových podniků a částečně panovala euforická nálada stavět velká díla. Začaly se však také objevovat obavy o životní prostředí a ochranu krajiny. Vedla se rozsáhlá jednání na všech možných politických, veřejných i odborných úrovních, problém byl sledován veřejností a média nešetřila prostorem pro tuto otázku. Vedoucí pracovník Hydroprojektu ing Vladimír Blažek Csc. byl přesvědčen o nutnosti přehrady na Berounce, ředitel tehdejší krajinné oblasti Křivoklátsko ing. Petr Štěpánek zase o jedinečnosti a vzácnosti zájmového území a společnost nutně potřebovala zdroje energie.. Předložené projekty obsahovaly pouze bilanční rozpočty, nikoli konkrétní řešení stavby - např. nutnost vystěhovat 14 vesnic, přebudování desítek kilometrů silnic a postavení desítek mostů, trasy elektrovodů s lesními průseky chyběly úplně. Veřejnost se tyto údaje zprvu dozvídala až ze zjištění ekologických organizací či pracovníků CHKO Křivoklátsko. Poslední slovo padlo v roce 1976, kdy se definitivně rozhodlo, že na Berounce se přehrady stavět nebudou. V březnu 1977 bylo Křivoklátsko vyhlášeno Chráněnou biosférickou rezervací UNESCO a v prosinci 1978 vyšel zákonný statut Chráněné krajinné oblasti pro Křivoklátsko jako zákonná záruka českého státu. Návrh "dneška" Ve státním vodohospodářském plánu stále figuruje řeka Berounka jako potenciálně splavná. Po zamítnutí všech variant přehrad z roku 1976 Hydroprojekt vypracoval řešení, které může jednou přijít ke slovu. Tento návrh respektuje snahu co nejméně porušit ráz chráněné krajiny a zároveň zachovává efektivní využití výhodného hrázového profilu. Sypaná zemní hráz pochází z roku 1979 a je takto veden ve Státním vodohospodářském plánu.  

Proč je Křivoklátsko jedinečné ? 

Podívejme se trošku do historie. Oblast střední Berounky byla ve středověku vždy braná jako královské loviště, vládla zde jednotná držba půdy a tím se jí vyhnulo mícení lesů za účelem získávání půdy pro zemědělství nebo vysazování nových, nepůvodních kultur, jako bylo obvyklé na větší části našeho území. Fenomén říčního toku je tedy plně rozvinutý a neporušený a jeho hlavní veličina je tzv. inverze - tedy zvrat teplotních pásem. Co znamená říční fenomén ? Termínem fenomén se v geobotanické literatuře označuje charakteristický soubor stanovišť podmíněný zvláštním utvářením terénu a osobitými vlastnostmi geologického podkladu, k nimž se obvykle druží i vyhraněný vodní a vzdušný režim. Takovéto okrsky se již svým celkovým vzhledem vymykají průměrným rázům krajiny a vyznačují se pestrými společenstvy jak fauny tak flory a specifickými půdními poměry (např. fenomén krasový,dolomitový atd.). Je to tedy soubor ekosystémů, které vytvářejí charakteristický komplex vázaný na hloubce zaříznutého říčního údolí, vytvořeném tisíciletou erozní činností vodního toku.. 

 A jak to pozná prostý člověk ? 

Jsem-li obyčejný turista a kráčíme-li krajinou středočeské paroviny, vidíme kolem nevysoké kopce a široká rozevřená údolí, pokrytá mozaikou polí, luk, dědin a lesů.. Tomu odpovídá vyskytující se i květena i zvířena středně vlhké kulturní krajiny, jaká pokrývá většinu území střední Evropy, krajina sice malebná, ale poměrně jednotvárná, což se promítá poměrně malým druhovým bohatstvím živočišných i rostlinných společenství. Přiblížíme-li se údolí Berounky, údolí se zahlubují a pozvolna se mění v hluboké, někdy skalnaté, rokle, na jejichž svazích se objevují suťové porosty nápadně kontrastující s dosud převládajícími jehličnatými monokulturami. A když pak staneme na samé hraně údolí Berounky, s překvapením vidíme pestrou scenérii strmých svahů, skal a vysokých vrchů, kde se objevuje vegetace, kterou bychom dále od řeky marně hledali. Procházíme-li pak dále kolem řeky, máme dojem členité horské krajiny a představa, že kousek dál se rozkládají míle mírně zvlněné krajiny středočeské paroviny se zdá neuvěřitelná. 

Při bližším pohledu zde zjistíme: 

• Údolní svahy s četnými geologickými odkryvy, kde lze dopodrobna sledovat stavbu a vzájemný poměr jednotlivých souvrství, jako např. žíly vyvřelin a poruchové zóny 

• Horniny vystupující ve svazích čerstvé, nezvětralé, takže se plně uplatňují jejich fyzikální vlastnosti a tím výrazně ovlivňují reliéf (zde jejich výchozy tvoří výrazný skalní útvar Čertovu skálu)  

• Členitý reliéf ovlivňuje místní klima, především expozicí svahů,usměrněním vzdušných proudů, srážek i prolínající vlhkosti.Jsou zde místa jak polně chráněné, tak úplně vystavené erori větrem, v hlubokých roklích se udržuje chlad a vlhko, zatím co na slunné skalní hrany představují extrém tepla a sucha, místy stepi a lesostepi 

• Tyto poměry umožňují mimořádnou druhovou rozmanitost, umožňují výskyt živočichům, kteří se z okolí již dávno vymizeli. Ve svazích roste 57 ! druhů stromů, 1800 druhů rostlin. Fauna není doposud prozkoumaná, vyskytují se postglaciální relikty ( pavouci z doby poledové ) Ze známých živočichů lze uvést kriticky ohroženou mihuli potoční, raka kamenáče či pstruh, střevle, mlok skvrnitý atd. Jinými slovy, pravý opak okolní krajiny. Vybudováním soustavy nádrží skončí největší a nejdominantnější část této oblasti pod vodou a jakákoli pozdější regenerace by byla prakticky nemožná.  

Slovo závěrem 

 Uvážíme-li, že podobně kdysi rozvinutý říční fenomén na Vltavě dnes zaujímá vltavská kaskáda, v údolí Dyje a Morávky zase VD Vranov a Dalešice, na Želivce stejnojmenná nádrž, na dolní Otavu zasahuje VD Orlík, údolí Labe je silně narušeno komunikacemi a hustou zástavbou a na Sázavě a Lužnici není říční fenomén plně rozvinut, zůstává nám oblast střední Berounky jako jediná a jedinečná biosférická rezervace svým významem navíc přesahující hranice našeho státu. Otázkou je, zda je možné její hodnotu vyčíslit penězi či kilowaty , co má pro nás, jakožto obyvatele, vlastně rozhodující význam. Odpověď by mohla být asi stejná,jako byste se ptali na otázku "Proč nevytěžíme Říp nebo Bezděz jako ložisko kameniva?" . A tak bych rád dnes, v roce 2002, jako poslední slovo k otázce VD Křivoklát symbolicky ocitoval prezidenta ČSSR Gustáva Husáka, který na XVI. Sjezdu KSČ řekl: "Uchovat základní hodnoty životního prostředí, bohatství přírody a krásy naší země , to je povinností všech odpovědných orgánů, společná věc všeho našeho lidu.."  

Čerpáno z pramenů: časopis Vesmír, Hydrologická studie ing. Moravce, kniha Povodí Berounky,internetové strany Křivoklátska,projekt VD Křivoklát,Vodácký průvodce Berounkou paměti ochotných odborníků, kterým zároveň vyjadřuji své poděkování: Dr. Vojen Ložek, Ing. Libor Záruba, Ing. Petr Štěpánek, Ing Jiří Zídek